22.9.2016

Dobrý design musí být funkční i 50 let, říkával Vico Magistretti. Při sbírce jeho ikonických kousků vám snadno dojde, že jeden z největších designérů 20. století nevypustil svá slova jen tak do větru.

Fenomenální tvůrce (1920 – 2006) měl design prostě v krvi. Jeho prastarým otcem byl slavný architekt Gaetano Besi, otcem Pier Giulio Magistretti, který se podílel na řešení komplexu Arengario na milánském náměstí Piazza del Duomo. A byť Ludovico, přezdívaný Vico, vystudoval architekturu, prosadil se zejména na poli industriálního designu. Nonkomformnost, silný smysl pro praktickou stránku věcí a architektonický základ provázaný s geometrickou lekturou z něj brzy udělaly důležitou postavu skupiny návrhářů, která formovala novou kulturu interiérového designu po druhé světové válce.

Zvykne se říkat, že věk je jen číslo
Platí to i v případě Magistrettiho produktů. Designér uznával tvorbu Franka Lloyda Wrighta či Le Corbusiera a neustále světu připomínal větu Miese van der Rohe o tom, že méně je vždy více. „Zejména pokud jde o vizuální a hmatové aspekty formy,“ dodával rozhodně. Svou filozofii vyznával důsledně, ne však příliš úzkostlivě. Důvodem byly neustále se zlepšující technologie, které mílovými kroky měnily potřeby a požadavky spotřebitelů, a tedy i designérů a samotných výrobců. Snaha o vytváření funkčních produktů byla alfou a omegou Magistrettiho tvorby. „Jistým způsobem jsem jako Robinson Crusoe, neustále se usiluji vytvořit něco, co lidem usnadní život. Při své práci se vlastně sám sobě stávám prvním a největším konzumentem,“ konstatoval. Ačkoli z materiálů upřednostňoval dřevo, hliník a ocel, svými návrhy se velkými písmeny zapsal i do éry plastového nábytku. Vico Magistretti se proslul spoluprací s předními designérskými společnostmi, jako Artemide, Cassina, De Padova, Flou, Oluce a Schiffini. A jeho kousky vznikaly v permanentní diskusi s výrobci a řemeslníky. „Mám rád technologii, protože umožňuje masovou produkci. Ale také si cením týmovou práci s lidmi od výroby, je pro mě přirozená a logická,“ uvedl v jednom rozhovoru. Jeho skice byly dostatečně explicitní na to, aby lidé z produkce dokázali podle nich vytvořit detailní konstrukční nákresy produktu. Nápady přitom zachycoval nepřetržitě a všude, pokud bylo třeba, tak i na zadní stranu cestovního lístku. A na otázku, jaký produkt by toužil navrhnout, jednou překvapivě odpověděl: „Deštník! Je to výjimečný objekt vytvořený s ohromně umnou komplexní technologií proti promoknutí. Není divu, že se ve středověku považoval za bohapusté chytráctví.“

Prvním velkým designérským úspěchem Vica Magistrettiho byla židle Carimate (1960) pro společnost Cassina s tělem z ovocné dřeviny a třtinovým sedákem.

Lampa Eclisse (1965) navržená pro Artemide připomíná fáze měsíce. Díky jednoduchým tvarům a nápadu se dvěma samostatnými hemisférami – pevnou a otočnou – lze snadno měnit intenzitu světla, a tak i celkovou atmosféru v místnosti.

Jednoduchým spojením základních geometrických útvarů, jako jsou kužel a válec, dodnes fascinuje lampa Atollo pro firmu Oluce (1979).

Dama (1979), která vznikla ve spolupráci s italskou společností Schiffini, byla první kuchyní s celoskleněnými předními skříňkami.

Kuchyňský systém Cinqueterre (2000) navržený pro Schiffini je úspěšným výsledkem vývoje materiálů. Jde o první kuchyni vyrobenou výhradně z hliníku.

Crimea (1992) z portfolia firmy Flou je zdařilou reinkarnací postele s baldachýnem, těžký závěs však nahradila síťovina lehká jako pavučina a masivní tělo subtilní bílá konstrukce. Je tak příkladným dokumentům Magistrettiho „neviditelného“ designu.

Matkou všech čalouněných postelí se stala Nathalie (1978) navržená Magistrettim pro Flou.

Chimera (1969), která je příspěvkem designéra do portfolia firmy Artemide, se stala jedním ze symbolů italského designu. Dnes se vyrábí v úsporné verzi ze stmívatelných technologií.

Otočná židle Incisa (1992) pro DePadova vystavuje na odiv mistrovství italských řemeslníků. Vnější tvary zvýrazňuje prošívání hovězí usně, připomínající koňské sedlo.

Židle Silver (1989), čerpající námět z tvarů legendární „tonetky“, je designovou klasikou z hliníku a polypropylenu.

V dobách vzkvétající plastové éry působila pohovka Maralunga (1973) téměř jako avantgardní dílo, rychle se však zařadila k ikonickým produktům firmy Cassina.

text: Anna Salvová
foto: Fondazione Vico Magistretti/Bratislava Design Week, archiv firem a Luca Fregoso (portrét Vica Magistrettiho)